Nekup to

Někdy před deseti lety jsem si prožil jednu nepříjemnost na pumpě Benzina v Praze Holešovicích (v Argentinské ulici, hned vedle tržnice).
Koupil jsem si tam dálniční známku a v záchvatu roztržitosti jsem ji nechal na pultě. Uvědomil jsem si to během několika minut a do 10-15 minut jsem byl zpátky na pumpě. Mladík, který mě obsluhoval se dušoval, že nic nenašli. Jelikož jsem člověk, který se snaží obchodníky vychovávat, nepáchnul jsem tam asi 5 let.

Po pěti letech jsem tam tankoval. Všechno v pořádku až na jednu drobnost. Byl tam řidič kamionu ze Slovenska a něco nepochopil (už si nespomenu co to bylo). Chvíli se s ním obsluha bavila a když odešel, nazvali ho “dement ze Slovenska”. No i kdyby ta pani na obsluze měla pravdu tak toto si rozhodně nemůže dovolit říct o žádném zákazníkovi. A už vůbec ne před jiným zákazníkem.

Proč tu píšu tak staré historky? Asi proto, že jsem po dalších pěti letech opět zavítal na tuto povedenou pumpičku. A nestačil jsem se divit. Chtěl jsem lékárničku. Byli tam dvě. Jedna za 350 a jedna za 160 kombinovaná s tažným lanem a trojúhelníkem. Jsem od přírody nedůvěřivý k laciným věcem, a tak jsem šáhnul po té za 350. Pani pokladní vyhlásila:

“Tu Vám nemůžu prodat, ten vůl ji nezná (tj. počítač).”

Vybral jsem se tedy pro tu druhou. Než jsem se stačil zeptat na dobu expirace, už jsem zaslech.

“To snad není pravda! Nějaký debil nerozezná jedničku od sedmičky! Ta stojí 760!”

Zas mě tam 5 let neuvidí… a možná víc. Nejsem na tom tak špatně, abych se nechal obsluhovat něčím takovým.