Před cestou do Chorvatska jsem si chtěl dopřát klidného řízení svého motorového vozidla a rozhodl jsem se pořídit si navigaci. Kamarád si něco pořídil a chlubil se: “Zašel jsem do krámu a řekl chci navigaci. Z nabízených jsem si vybral tu nejlevnější a jsem velice spokojen.”
Tak jsem to taky zkusil. Chvíli jsem vybíral, studoval který chip je nejlepší a nakonec jsem se rozhodl pro GoClever 3535 CE. Slibovala obrovský komfort a hromadu funkcí. Kromě navigace, taky 3D budovy, points of interest, seznam radarů a navíc i nějakou zábavu v podobě podpory multimedií, nebo čtečku knih. Jednoduše sen každého řidiče.
Musím říct, že zábavy jsme si užili až až… akorát to asi nebylo v plánu výrobce. Dovolím si nastínit několik situací, které jsem s touto navigací zažil během několika jízd. Jedné dlouhé do Istrie a pár malých po Praze a okolí.
Zkouška navigace
Pro začátek jsem zkusil malou jízdu v místech, kde to znám. Začátek celkem slušný, až na jeden drobný incident, který mě měl varovat. Z nějakého nepochopitelného důvodu mě to vleklo přes jedno malé parkoviště. Z ulice na ulici jsem se dostal přes parkoviště… nevím proč. Normálně jezdím přes to místo, kde se ty ulice kříží… myslím, že se to jmenuje křižovatka.
Jízda do Istrie
Jízda Praha – Vídeň byla v pohodě. Navigace, v které tepe srdíčko WINCE 5.0 fungovala bez větších problémů. Musel jsem ji sice přesvědčovat, že přes Bratislavu fakt nechci, ale to mi nevadilo. Zdůvodnil jsem si to nastavením optimalizace trasy na čas.
Ve Vídni ji trochu poškádlily takové ty díry v zemi – tunely. Je jich tam nemálo a moje potvůrka ztratila signál a zamrzla. Několik minut po výjezdu z posledního tunelu s ní nebyla žádná legrace. Chytila se až na dálnici na Graz, na které oznámila: “Jděte 186 kilometrů rovně.” A po chvíli to aktivně doplnila: “Otočte se do protisměru.”.
Předpokládám, že to bylo způsobeno nastavením optimalizace na čas. Na druhé straně byla asi časoprostorová zkratka… Nabízenou zkratku jsem si dovolil nevyužít.
Pak to bylo v pohodě až do Mariboru. Snažila se mě provést malebnými silničkami kolem dálnice. Jsa unaven, jsem tuto nabídku odmítnul a držel jsem se dálnice. Věděl jsem totiž něco, co ona ne. Věděl jsem, že ta dálnice směřuje na Lublaň.
Na dálnici mezi Mariborem a Lublaní jsem narazil na geopatogenní zónu. Nebyla viditelná, protože ji zakrývaly kukuřičné lány na obou stranách silnice. Nicméně moje navigace o ní věděla a poradila mi: “Odbočte vpravo a pak prudce doleva!”. Jsem odvážný kluk a geopatogenních zón se nebojím, a tak jsem pokračoval rovně.
Až do Puly by to bylo v pohodě, kdybych se u Lublaně držel dálnice. Tam jsem si však nebyl jistý a poslechl jsem navigaci. Lublaň je moc pěkné město.
Předpoklám, že ten stroj má zabudovanou i nějakou funkci na udržování řidičů ve střehu. Znáte to. Jedete 10-12 hodin a když se nemusíte starat o navigaci, můžete mít problémy s pozorností. Konstruktéři mojí navigace to vyřešili bravurně. Před koncem cesty na křižovatce zahlásila: “Odbočte vpravo.” Na obrazovce se však objevil nákres, na kterém bylo potřeba odbočit mírně doleva.
Poslední poškádlení jsem zaznamenal u cíle své cesty. Z neznámého důvodu mě ta potvůrka vlekla po prašné silnici, která kopírovala hlavní tah.
Pak už jsem jenom jezdil po mořském dně, ale naštěstí nám do auta nenateklo.
Na spáteční cestě se moje žena s navigací pohádala a prosadila si svoji cestu. Nutno podotknout, že v tomto konkrétním případě měla asi navigace pravdu (ale jak jsem to mohl tušit…). Naštěstí se moje žena v mapách dobře orientuje a dovedla nás na dálnici.
Pak mě žena donutila vypnout alespoň zvuk.
Výlet do Veltrus
Rodinný výlet na zámek Veltrusy, tatínek s novou navigací… Abych to zkrátil:
Na kruhovém objezdu obrovská cedule a na ní Veltrusy doprava. Navigace hlásí doleva. Budiž, asi zná lepší cestu… neznala. Skončili jsme ve slepé uličce u Červeného mlýna nedaleko Všestud. Jistě by se tamtudy dalo dostat k zámku, kdyby tam nebyla ta stará rezivá závora.
Výlet na Kladno
Nebudu Vás napínat. Ani tento výlet se nepoved. Pořád mě ta potvora hnala na Břevnov. Chvíli jsem se bránil, ale pak jsem podlehl a nechal se vést. Na Břevnově zahlásila: “Po 11 kilometrech sjeďte z dálnice.”
A bylo to venku. Ona si myslela, že na Břevnově je dálnice! Nevím proč. Nejsem původem z Prahy, ale možná bych se i vsadil, že tam nikdy dálnice nebyla a žádná se tam nestaví.
Pak, na Kladně mě zavedla někam mezi paneláky. Asi to nebylo její přirozené prostředí, protože byla zmatená jak lesní včela. Lehce jsme pokonverzovali stylem:
Ona: “Odbočte vpravo”
Já: “Ne, to nejde, tam je soukromá garáž”.
Když už to vypadalo, že bych mohl hádkou s navigací ztratit celý víkend, zasáhla moje manželka a donutila mě vypnout ji.
Závěrečné slovo
Zažili jsme spolu ještě několik cest, a na KAŽDÉ jsme si užili spoustu legrace. Hlavně moje žena se bavila.
Podtrhnuto, sečteno, bych tu navigaci charakterizoval asi takto: “GoClever 3535 CE nenaviguje, ale vláčí. Chcete-li si užít spoustu legrace, jděte do ní.”
Poznámka pod čarou: Někde jsem četl, že ženy mají horší smysl pro prostorovou orientaci a navigaci. Netušil jsem, že to platí i pro GPS, které mluví ženským hlasem.
Poznámka k poznámce: Muži neumí nakupovat.
