Nekup to

Tak jsem dostal do ruky formulář pro spotřebitelský průzkum blahodárného vlivu Omega-3 na organizmus. Jako odměnu za vyplnění dotazníku prý dostanu 30-denní balení zdarma.

Čtu dál, nejsem včerejší. Pod regulerním formulářem s dotazy typu: “Jíte ryby víc než 3 krát týdně?” je návod. Dlouhý, ale číst se vyplatí. Cituji:

ANO, děkuji, zůčastňuji se spotřebitelského průzkumu a současně obdržím jako poděkování za pomoc uvítací balíček 30-denního balení Přírodní Omega-3 v ceně 0,- Kč. Zaplatím jen poštovné 45,- Kč. K dalším nákupům se nezavazuji, jsem jen povinen do 14 dnů informovat firmu NaturaMed Pharmaceuticals, pokud nebudu chtít více zásilek. Jako abonent dostanu každý měsíc nové balení Omega-3 v ceně 299,- Kč, včetně poštovného! Sám mohu rozhodnout, kdy budu chtít objednat extra zásilku, zásilku vynechat, či tento abonentní program zrušit.

Hustý! Čtu dál… teď už hodně drobným písmem.

NaturaMed Pharmaceuticals uchovává moje údaje tak, aby mi mohly být poskytovány ty nejlepší služby a aby mi spolupracující firmy mohly dát výborné, unikátní nabídky poštou, nebo přes telefon.

Takže ve zkratce: Zdarma si objednáte Omega-3 za 299 Kč na každý měsíc a ješte budou obchodovat s Vašimi osobními údaji. A tady je popsáno co se stane, až si objednáte. Dovolím si klasifikovat firmu NaturaMed Pharmaceuticals jako nefér.

Poznámka pod čarou. Na Internetu se dají koupit alternativy za 130 Kč.

Před cestou do Chorvatska jsem si chtěl dopřát klidného řízení svého motorového vozidla a rozhodl jsem se pořídit si navigaci. Kamarád si něco pořídil a chlubil se: “Zašel jsem do krámu a řekl chci navigaci. Z nabízených jsem si vybral tu nejlevnější a jsem velice spokojen.”

Tak jsem to taky zkusil. Chvíli jsem vybíral, studoval který chip je nejlepší a nakonec jsem se rozhodl pro GoClever 3535 CE. Slibovala obrovský komfort a hromadu funkcí. Kromě navigace, taky 3D budovy, points of interest, seznam radarů a navíc i nějakou zábavu v podobě podpory multimedií, nebo čtečku knih. Jednoduše sen každého řidiče.

Musím říct, že zábavy jsme si užili až až… akorát to asi nebylo v plánu výrobce. Dovolím si nastínit několik situací, které jsem s touto navigací zažil během několika jízd. Jedné dlouhé do Istrie a pár malých po Praze a okolí.

Zkouška navigace

Pro začátek jsem zkusil malou jízdu v místech, kde to znám. Začátek celkem slušný, až na jeden drobný incident, který mě měl varovat. Z nějakého nepochopitelného důvodu mě to vleklo přes jedno malé parkoviště. Z ulice na ulici jsem se dostal přes parkoviště… nevím proč. Normálně jezdím přes to místo, kde se ty ulice kříží… myslím, že se to jmenuje křižovatka.

Jízda do Istrie

Jízda Praha – Vídeň byla v pohodě. Navigace, v které tepe srdíčko WINCE 5.0 fungovala bez větších problémů. Musel jsem ji sice přesvědčovat, že přes Bratislavu fakt nechci, ale to mi nevadilo. Zdůvodnil jsem si to nastavením optimalizace trasy na čas.

Ve Vídni ji trochu poškádlily takové ty díry v zemi – tunely. Je jich tam nemálo a moje potvůrka ztratila signál a zamrzla. Několik minut po výjezdu z posledního tunelu s ní nebyla žádná legrace. Chytila se až na dálnici na Graz, na které oznámila: “Jděte 186 kilometrů rovně.” A po chvíli to aktivně doplnila: “Otočte se do protisměru.”.
Předpokládám, že to bylo způsobeno nastavením optimalizace na čas. Na druhé straně byla asi časoprostorová zkratka… Nabízenou zkratku jsem si dovolil nevyužít.

Pak to bylo v pohodě až do Mariboru. Snažila se mě provést malebnými silničkami kolem dálnice. Jsa unaven, jsem tuto nabídku odmítnul a držel jsem se dálnice. Věděl jsem totiž něco, co ona ne. Věděl jsem, že ta dálnice směřuje na Lublaň.

Na dálnici mezi Mariborem a Lublaní jsem narazil na geopatogenní zónu. Nebyla viditelná, protože ji zakrývaly kukuřičné lány na obou stranách silnice. Nicméně moje navigace o ní věděla a poradila mi: “Odbočte vpravo a pak prudce doleva!”. Jsem odvážný kluk a geopatogenních zón se nebojím, a tak jsem pokračoval rovně.

Až do Puly by to bylo v pohodě, kdybych se u Lublaně držel dálnice. Tam jsem si však nebyl jistý a poslechl jsem navigaci. Lublaň je moc pěkné město.

Předpoklám, že ten stroj má zabudovanou i nějakou funkci na udržování řidičů ve střehu. Znáte to. Jedete 10-12 hodin a když se nemusíte starat o navigaci, můžete mít problémy s pozorností. Konstruktéři mojí navigace to vyřešili bravurně. Před koncem cesty na křižovatce zahlásila: “Odbočte vpravo.” Na obrazovce se však objevil nákres, na kterém bylo potřeba odbočit mírně doleva.

Poslední poškádlení jsem zaznamenal u cíle své cesty. Z neznámého důvodu mě ta potvůrka vlekla po prašné silnici, která kopírovala hlavní tah.

Pak už jsem jenom jezdil po mořském dně, ale naštěstí nám do auta nenateklo.

Na spáteční cestě se moje žena s navigací pohádala a prosadila si svoji cestu. Nutno podotknout, že v tomto konkrétním případě měla asi navigace pravdu (ale jak jsem to mohl tušit…). Naštěstí se moje žena v mapách dobře orientuje a dovedla nás na dálnici.

Pak mě žena donutila vypnout alespoň zvuk.

Výlet do Veltrus

Rodinný výlet na zámek Veltrusy, tatínek s novou navigací… Abych to zkrátil:

Na kruhovém objezdu obrovská cedule a na ní Veltrusy doprava. Navigace hlásí doleva. Budiž, asi zná lepší cestu… neznala. Skončili jsme ve slepé uličce u Červeného mlýna nedaleko Všestud. Jistě by se tamtudy dalo dostat k zámku, kdyby tam nebyla ta stará rezivá závora.

Výlet na Kladno

Nebudu Vás napínat. Ani tento výlet se nepoved. Pořád mě ta potvora hnala na Břevnov. Chvíli jsem se bránil, ale pak jsem podlehl a nechal se vést. Na Břevnově zahlásila: “Po 11 kilometrech sjeďte z dálnice.”
A bylo to venku. Ona si myslela, že na Břevnově je dálnice! Nevím proč. Nejsem původem z Prahy, ale možná bych se i vsadil, že tam nikdy dálnice nebyla a žádná se tam nestaví.

Pak, na Kladně mě zavedla někam mezi paneláky. Asi to nebylo její přirozené prostředí, protože byla zmatená jak lesní včela. Lehce jsme pokonverzovali stylem:
Ona: “Odbočte vpravo”
Já: “Ne, to nejde, tam je soukromá garáž”.

Když už to vypadalo, že bych mohl hádkou s navigací ztratit celý víkend, zasáhla moje manželka a donutila mě vypnout ji.

Závěrečné slovo

Zažili jsme spolu ještě několik cest, a na KAŽDÉ jsme si užili spoustu legrace. Hlavně moje žena se bavila.

Podtrhnuto, sečteno, bych tu navigaci charakterizoval asi takto: “GoClever 3535 CE nenaviguje, ale vláčí. Chcete-li si užít spoustu legrace, jděte do ní.”

Poznámka pod čarou: Někde jsem četl, že ženy mají horší smysl pro prostorovou orientaci a navigaci. Netušil jsem, že to platí i pro GPS, které mluví ženským hlasem.

Poznámka k poznámce: Muži neumí nakupovat.

Kolega má předplacenou kartu od T-Mobile a občas si dobíjí u nich v prodejně. Náhodou se mi dostala do rukou jedna jejich faktura. Je skutečne kouzelná.

Vypadá to, jakoby v systému odcházel procesor. Nebo to může být něco jiného?

Tak mě napadá… že bych si asi měl nosit kalkulačku a vše poctivě propočítat. Ne! I kalkulačka je jen dílo člověka.

Tak mě můj křemíkový miláček upozornil, že

Já vím, že může být ohrožen, jenomže já ty Windowsy občas potřebuju…

Někdy před deseti lety jsem si prožil jednu nepříjemnost na pumpě Benzina v Praze Holešovicích (v Argentinské ulici, hned vedle tržnice).
Koupil jsem si tam dálniční známku a v záchvatu roztržitosti jsem ji nechal na pultě. Uvědomil jsem si to během několika minut a do 10-15 minut jsem byl zpátky na pumpě. Mladík, který mě obsluhoval se dušoval, že nic nenašli. Jelikož jsem člověk, který se snaží obchodníky vychovávat, nepáchnul jsem tam asi 5 let.

Po pěti letech jsem tam tankoval. Všechno v pořádku až na jednu drobnost. Byl tam řidič kamionu ze Slovenska a něco nepochopil (už si nespomenu co to bylo). Chvíli se s ním obsluha bavila a když odešel, nazvali ho “dement ze Slovenska”. No i kdyby ta pani na obsluze měla pravdu tak toto si rozhodně nemůže dovolit říct o žádném zákazníkovi. A už vůbec ne před jiným zákazníkem.

Proč tu píšu tak staré historky? Asi proto, že jsem po dalších pěti letech opět zavítal na tuto povedenou pumpičku. A nestačil jsem se divit. Chtěl jsem lékárničku. Byli tam dvě. Jedna za 350 a jedna za 160 kombinovaná s tažným lanem a trojúhelníkem. Jsem od přírody nedůvěřivý k laciným věcem, a tak jsem šáhnul po té za 350. Pani pokladní vyhlásila:

“Tu Vám nemůžu prodat, ten vůl ji nezná (tj. počítač).”

Vybral jsem se tedy pro tu druhou. Než jsem se stačil zeptat na dobu expirace, už jsem zaslech.

“To snad není pravda! Nějaký debil nerozezná jedničku od sedmičky! Ta stojí 760!”

Zas mě tam 5 let neuvidí… a možná víc. Nejsem na tom tak špatně, abych se nechal obsluhovat něčím takovým.

Tak k nám dorazil poslední výkřik techniky – iPhone. Můj MDA 2 uz pomalu dosluhuje a tak mě zajímalo, kolik by mě ta hračička stála. Na první pohled jsou ceny zajímavé, nicméně učím se používat i “druhý pohled”.

Dal jsem si dohromady malý model na výpočet ceny nejvhodnějšího tarifu a výsledky jsou více, než zajímavé. Otevřete si přiložené tabulky a zkuste si odhadnout kolik provoláte do jednotlivých sítí a kolik pošlete SMS. Model Vám spočte náklady na volání na 24 měsíců.

Model

• nepočítá s víkendovým voláním zdarma u O2
• počítá s různou tarifikací TMobile ,Vodafone (60+1) a O2 (60+60) tarifů (zohledněno ve výpočtu na základě vlastních dat)
• počítá s DPH
• používá volné minuty rovnoměrně mezi všechny operátory
• má vstupní data ve žlutých polích

Za výsledky samozřejmě neručím :o).

I stalo se, že jsem v jeden den platil třikrát instalatéra: Nejdřív mě sestra poprosila, jestli bych jí nepomohl se záchodem, že to nějak neodtéká! Co teď s tím?! Ona prý už celý den zkouší kartáč, zvon i nějaký kus drátu, ale nic nepomáhá.

Zaběhnu za správcem domu. Milý pán, dal mi číslo na jistého pana Uhlíře. Zavolám mu. Mám štěstí, zrovna dnes má cestu kolem, bude jednomu sousedovi překládat trubky topení, tak by se odpoledne stavil i u nás. Domluveno.

Dorazil ve slíbenou hodinu, prošťouchl to perem a na otázku: „Co jsem dlužen?“ rozpačitě opáčil: „Dvě kila?“ Neměl zpátky na tisícovku, takže jsem mu nakonec nechal 250 k oboustranné spokojenosti.

Ještě na návštěvě mi volala z domu žena, že nám rupla voda a vytápíme spodní sousedy. Ani jeden ze tří místních instalatérů nepřijde – buďto neberou telefon, nebo nemají čas. Co s tím? Vzhledem k situaci rozhoduju volat pohotovost. Je pondělí odpoledne, snad nám nenapaří víkendový a noční příplatek…

Když večer dorazím domů, instalatér z pohotovosti tam ještě nebyl. Slíbil se stavit v pět, pak že bude mít cca hodinu zpoždění, pak že už je na cestě a do 10 minut bude u nás. V 18.30 zazvoní zvonek, za dveřmi chlap v montérkách s hasákem, že prý jde kvůli tý vodě. No konečně, jen pojďte dál.

Za chvilku hlásí: “No tak vám rupla pancéřovka pod vanou, není to vaše vina. Dojdu si pro novou hadičku, hned jsem zpátky.” Odešel.

Za pár minut zvoní mobil, volá instalatér z pohotovosti: „Sorry, zdržel jsem se v zácpě, ale zrovna přijíždím – kde můžu zaparkovat?“

„Moment, vždyť jste tu už před chvílí byl, ne?“

Nebyl. To jen spodní soused v hrůze z naší vlny tsunami zmobilizoval svého známého pana Češpivu, který slíbil, že se u nás po práci staví. Akorát nám to soused zapomněl říct, takže jsme mezitím volali tu pohotovost.

Co teď? Pan Bulgr z pohotovosti si řekl o 1500 za výjezd. Přijel s křížkem po funuse, nejradši bych mu nic nedal. Jenomže je v právu, stejně jako kdybych zbytečně alarmoval hasiče. A taky za námi přijel až ze sousedního města. Co kdybychom ho příště potřebovali a on by si postavil hlavu, že ze sebe už blbce dělat nenechá? Zaplatil jsem dnes podruhé.

Mezitím pan Češpiva vyměnil hadičku „pancéřovku“ a řekl si o pět stovek. Má je mít. Já ho sice nezval, ale dorazil dřív než slavná pohotovost a spravil to. Rozhodně chci mít dobré vztahy jak s ním, tak se sousedem. Tak jsem zaplatil instalatéra potřetí. Počkal jsem do půlnoci, jestli je to v ten den už opravdu naposled, oddechl jsem si a šel jsem spát.

Už nějakou dobu mám pocit, že můj strojový park potřebuje vynovit. Nedosahujeme ještě průměrného věku auta, nicméně nerad bych to nechal dojít tak daleko.

Zvažujeme různé možnosti. Bezpečná auta, hybridní vozy, značkové vozy, spolehlivé stroje. Prostě snažíme se vybrat něco, co by vyhovovalo. Jeden čas jsme se bavili o tom, jestli německé, nebo japonské, nebo české…

Dostal se ke mně tento obrázek. Dlouho jsem nechápal, proč se u aut už neříká japonské auto, německé auto, ale japonská značka, německá značka… prostě značka je to jediné, co v automobilovém průmyslu zůstalo v zemi původu. Většinou.

(Tento obrázek pochází z Andyho stránek Too Many Cars.)

Nelze si nevšimnout všudypřítomné snižování nákladů. Do jisté míry je to zdravé. Nicméně, mám pocit, že v maloobchodu pomalu tyto snahy dosahují neúnosnosti. Nízké náklady se začínají promítat do kvality zboží, hlavně potravin.

Malý příklad za všechny. Kdysi dávno, jsem si oblíbil pizzu od Dr. Oetkera. Moc mi chutnala. A byla vítanou pojistkou pro případy, kdy jsme nestihli uvařit nic jiného. Najednou výrobce přišel s novinkou! Dr. Oetker, speciální edice. Zdálo by se, že to bude něco lepšího. Opak však byl pravdou. Sice byla levnější, ale ingredience za moc nestály a chuť taky nic moc. Přestal jsem ji kupovat. Dr. Oetker má o jednoho spokojeného zákazníka méně.

Vede mě to k zamyšlení, proč firma, jako je Dr. Oetker jde do cenové války a optimalizuje svoje produkty na cenu, jakoby to byl jediný parametr. Kde je snaha odlišit se? Jaký význam má kupování značkových věcí, když je jasné, že v cenové válce utrpí všechny zajímavé parametry… v našem případě chuť.

Možná jenom zkouší, co zákazník snese. Já toho moc nevydržím. A proto se snažím vybírat nejdřív podle kvalit a pak podle ceny. Věřím, že tak dám najevo, že na kvalitě záleží.

Sto padesát korun — to člověk s průměrným platem v roce 2007 vydělával cca 1,5 hodiny.

A za tuto cenu jsme si s kamarádem každý koupili letadýlko pro kluky na hraní – jeden z nás v Tescu vystřelovací a ten druhý pěnové na modelářském letišti v Nesvačilech.

To vystřelovací vypadalo hned po rozbalení skvěle a lákalo k polítání:

Po čtyřech vystřeleních (ani ne 10 minutách zábavy) se ale zdá, že se nám ho už nepovede zalítat:

Pěnové letadýlko (z EPP) nevypadalo úplně načančaně ani jako nové:

Ale zato po dvou týdnech v rukou dvouletého prcka stále vypadá stejně a taky hezky lítá:

Inu, když dva dělají totéž, není to vždy totéž.

P.S.: Za tip na to pěnové děkujeme Markovi.